O kolik jste šťastnější, když víte kolik jste denně ušli kroků, týdně uběhli kilometrů a měsíčně utratili peněz za zábavu a jídlo?

Podle mně existuje hranice toho, co všechno ve svém životě  sledujeme. Sledujeme toho čím dál více a začínám mít pocit, že vše i sledování sama sebe má své hranice. Byl jsem často svědkem toho, jak jediným cílem společného vyběhnutí si je "splnit si denní normu" a "zaběhnout rekord". 

Obávám se, že to nevede k dlouhodobé spokojenosti.

Laťka se dá stále posouvat výše. Přestanete se pak soustředit na to, co se děje okolo vás. Přestanete si všímat pohody, která vás v lese obklopuje, přestanou vás zajímat narozené kachňata, co plavou na rybníce a zastávka na to, abyste vnímali přírodu okolo sebe a nechali volně plynout myšlenky se z vašeho života pomalu vytratí, protože by vám "zhoršila čas".

Ano, je dobré některé věci hlídat a zapisovat si je. Zrevidujte ale co všechno ve svém životě sledujete a jestli byste mohli někde ubrat. Zkuste se někdy jen tak projít po lese bez starostí o čas, cíl a ušlé kilometry.

Jsem přesvědčen, že vás (a) napadnou skvělé nové myšlenky a (b) opravdu si odpočinete. Zkusíte to se mnou?