Občas chodím do jedné kavárny, kde za barem obsluhujete postarší paní. Nikdy se moc neusmívá, chová se přesně podle předpisu, ani o trochu lépe. Svou práci dělá tak, aby jí nemohli vyhodit (alespoň z jejího pohledu). 

Naposledy co jsem tam byl, mluvila s kolegyní, prý ji potěšila. A na baru jí málokdy co potěší.

Kdyby jí vyhodili (což se možná stane, možná ne), možná by najednou celou situaci viděla jinak. Pár měsíců bez práce a možná by začala přemýšlet nad tím, že usmát se na zákazníky není vlastně žádný velký problém. Že utřít stoly po každém zákazníkovi také není žádná velká věc a dělat svou práci s láskou nezabere o nic víc energie, než chodit do práce s negativní náladou.

Negativní energie (stejně jako pozitivní) je nakažlivá. Kritizování je nakažlivé, stejně jako chválení. Jsou nám příjemnější lidí pozitivní, co spíše méně kritizují.

S jakou náladou půjdete do práce je na vás. Stejně tak jestli budete kritizovat, nebo ne. Chcete být součástí problému, nebo řešení? A když nic nepomůže, představte si, že byste byli bez té práce. Jde najednou skoro vše?