Nejpomalejší v běžeckém týmu, nejslabší programovací schopnosti na projektu, nejvyšší handicap v partě golfistů?

Být nejslabším je nepříjemné, ale nejvíc porostete. Připadáte si možná hrozně, když doběhnete jako poslední, musíte trávit dlouhé noci v práci, když vaše zkušenější kolegové jsou stále doma a vy je musíte takhle nocovkami dohánět. Přijdete si, jako že prohráváte.

Přitom je to přesně situace, kde byste měli být pravidelně. Ne možná úplně nejslabším článkem, ale pokud jste stále nejsilnější, nejvíce zkušení ve vašem okolí a nemusíte se pravidelně hecnout, abyste dohnali ostatní, tak vůbec nerostete. 

Ráno jsem byl běhat s partou kamarádů. Jsem vždycky nejslabší, pozadu a asi brzdím celou skupinu. Pomáhá mi to ale překonat sám sebe, dostat se z pohodlí a zlepšit se.

Pokud máte pravidelně pocit, že prohráváte, možná máte největší naději na to brzy uspět. Je to jen pocit. Úspěch (ani prohra) nedefinuje to, jací jste. Vy definujete sami sebe. Pokud rostete, buďte klidně poslední, tím se bude (možná) nejvíce učit.