Mých top 9 s atopickým ekzém aneb eko, ezo, bio a kurz vyléčení ekzému ode mě nečekejte

/

Ahoj,

moje jméno je Jakub Šafránek a už devět let mám těžký atopický ekzém.

Tak by mohlo znít moje představení na fiktivním klubu anonymních atopiků.

Nemám pro vás dnes kurz zázračného vyléčení, světlo na konci tunelu ani ezo tipy. Pojďme si shrnout co mi těch 9 let vzalo a dalo. Co bych dělal dřív (kdybych to věděl) a do čeho bych nešel.

Upozornění: Následující text shrnuje mé osobní zkušenosti, v žádném případě neslouží jak rady co máte dělat, veškerou léčbu konzultujte výhradně se svým ošetřujícím lékařem. Každý jsme jiný. To, co funguje a pomáhá mě vás může klidně zabít.

Upozornění 2: Pokud vyznáváte tradiční čínskou medicínu, alternativní medicínu, alternativní způsoby žití jako např. žití v maringotce a živením se dojením koz a prodejem zázračného kozího mléka, tento text, prosím, ignorujte.

Takže, top 9 take-aways z devíti let s ekzémem:

  1. Čínská medicína. Jak krásně popisuje Wiki, jde o pavědu, kde neexistují žádné solidní důkazy o jejím účinku. Chodil jsem měsíce na "přední” kliniku čínské medicíny a akorát z vás vytáhnou prachy. Když nefungují bylinky, zkusí ještě akupunkturu. Jediný efekt se projeví na vaší peněžence. A kdybyste nevěděli, v jednom podobném centru doporučovali vykadit rakovinu. Pokud máte ekzém, jste typicky v zoufalé situaci. A zoufalci se dají nejsnáz odrbat o peníze, pokud jim nabídnete “zázračný lék”. Dávejte si na to fakt bacha. Čínskou medicínou se dají dobře léčit zdraví lidé.

  2. Testy na alergie, především pak potravinové. Měl jsem všechny snad které se vyrábí a dá se na ně objednat. Reálně bez efektu, pokud nesežeru tunu ořechů a nezapiju to litrem mléka. Ztracené měsíce.

  3. Injekce s kortikoidy. Tohle je trochu na hraně, ale už bych do nich nikdy nešel. Když si tohle šlehnete, máte na 14 dní, možná tři týdny od ekzému pokoj. Čtrnáct dní jste v nebi, pak jste bohužel zpět v pekle. Typicky v horším pekle, než kde jste předtím byli. Bral bych opravdu, ale opravdu jen jako “záchranu života před smrtí”.

  4. Kortikoidy. Hodně na hraně, hrajete si s ďáblem, ale za mě určitě ano. Musíte se je ale naučit používat přesně tak jak vám popíše lékař. Největší take-away pro mě - nechávat si je v lednici, postupně snižovat dávky, mazat se vždy opravdu, ale opravdu tenkou vrstvou. V tomto bodě jsem pro ezo lidi v pekle, sorry jako.

  5. Imunosupresiva. Zvláště Protopic, můj dlouholetý kamarád. Seznam vedlejších účinků je oproti kortikodiům příjemná nedělní příloha. Za mě boží věc, zvlášť, pokud vám funguje. Do Protopicu bych šel dávno.

  6. UV světlo, pobyty u moře. Nic z toho nikdy nepomohlo, zvlášť dát si koupání ve slané vodě když máte kůži jako řešeto je opravdu jen pro masochisty.

  7. Koupele v ovsi. Jedna z mála věcí, kde se s ezo obcí potkáme. Koupele v ovsi mají prokazatelný účinek, nemusíte si je ani kupovat v lékarně, stačí namlít oves v mixéru a do toho se pořádně naložit. Mám ekzém všude, takžee pro mě dříve boží věc.

  8. Cyclosporine. Dostáváme se do královské disciplíny. Pokud jsem ezo lidi ztratil v bodě 4, tak tady by si mě nejradši napíchli na špíz a místo toho doporučovali spíše pravidelné klistýry a relaxační jógové retreaty na Bali za 50 litrů. Je to lék, kterým se podle mě můžete i zabít. Za mě život rozděluji na BC - Before Cyclosporine a AC - After Cyclosporine. Nikdy mi nebylo tak dobře. Může vám myslím zničit játra, protože na ně působí toxicky. A pak si vzpomeňte prosím na lidi, co si na hlaváku píchají do žil perník a řeknete si, že možná lék není tak hrozná věc jak vám přijde.

  9. Doktor Google. Pokud nejste doktor, tak nejste doktor - sorry jako. Na Googlu, Redditu, You-name-it stejně všechno končí rakovinou a smrtí, takže si stejně moc sjížděním celého internetu nepomůžete, protože pokud nejde doktor, prd tomu rozumíte. Najděte si pár skvělých doktorů, udělejte si vlastní research, ale nemyslete si, že Googlem vystudujete medicínu.

Pokud by vás zajímalo něco osobního, klidně mi napiště na safranek.jakub@gmail.com. Díky moc a držím vám palce!

Vaše peníze a čas do vašich hodnot

/

Jednou na škole jsme si měli namalovat svoje životní hodnoty. Přišlo mi to jako hrozná blbost, ale co. Vzal jsem do ruky voskovky, rozdělil papír na šest dílů a do každého okýnka namalovat jednu životní hodnotu.

Zajímavé je, že si je doteď pamatuji. A když přemýšlím do čeho investovat pozornost, čas a peníze, hodnotím to proti těm hodnotám. Právě proti tomu papíru, který mi přišel tak debilní.

Přitom je to tak super nápad.

Namalujte si na papír svoje životní hodnoty.

Ten papír si někam vyvěste.

Každé důležité rozhodnutí porovnejte s vašimi hodnotami. Co je nepodporuje, tomu řekněte ne.

Naši učitelé na škole měli pravdu, je to super cvičení. A těžím s toho papíru už roky. Stačí vám přitom voskovky a kus papíru.

Přidáte se?

Můžete si vzít lopatu, nebo můžete čekat

/

Když napadne tolik sněhu jako teď, máte dvě možnosti.

Sedět doma, čekat na městské služby až projedou chodník a nadávat na to, že už to dávno neudělali. Není to přece vaše práce, vaše starost. Od toho je tu někdo jiný.

Nebo si můžete vzít lopatu a odhrabat sníh z chodníku. Zapotíte se a možná to bude zbytečná práce, protože hodinu potom to projedou městské služby s frézou.

Stejné je to se školou vašich dětí a vaší prací. Můžete být tou, co čeká na ostatní, nebo budete tou, co si bere pravidelně lopatu do ruky.

Prosím, buďte linchpin, buďte ten s lopatou. Ve světě už je dost čekačů na ostatní. Vykašlete se na to, nečekejte a raději riskujte, že se pořádně možná zbytečně zapotíte.

Lepší mít mozoly na ruce, než mozoly na zadku.

Šipka na beton mi rozsvítila v makovici

/

Kolo vám přijde jako bezpečný dopravní prostředek do první šipky na beton.

Do té doby jste si říkali, že se vám nemůže nic stát. Máte helmu na hlavě a to je přeci dostatečná ochrana před všemi nástrahami jízdy. Bojíte se spíš toho, že píchnete, než že byste spadli.

Pak hodíte svou první šipku přes zaseknuté přední kolo na beton. Jak letíte, s jistotou se smiřujeme se zlomeninou, v hlavě se vám promítne kus života a vy víte, že jízda na kole už nebude nikdy jako dřív.

Ve vteřině přijde rána. Tak tvrdá, že to někomu vyrazí dech. Je vám z toho fyzicky špatně, můžete být rádi, když si nepoškodíte nějaké vnitřní orgány.

V mém případě mi zapadlo přední kolo do kanálu, který je 100 metrů od domova. Trvalo mi to tedy ani ne minutu se brutálně vysekat na kole. Po ráně na beton se mi zatmělo před očima a já se pomalu zvedal. Bylo mi fakt špatně a ruka mě bolí ještě teď.

Pochopíte pak, že se pohybujete třeba stejně rychle jako motorkář, ale bez jakékoliv výbavy na vaši ochranu (na rozdíl od motorkáře) když nepočítám helmu.

Docela se mi ale rozsvítilo v makovici.

“Co můžu udělat proto, aby byla jízda na kole bezpečnější?” To byla první otázka, co jsem si položil. Nechal jsem si vyměnit pláště za výrazně bezpečnější a přilnavější (což jsem měl udělat už dávno), nechal jsem vyměnit pedály za výrazně širší, se kterými jsem na kole také jistější plus jsem se zařekl, že už nebudu nikdy vozit tašku přes řídítka či cokoliv jiného na řídítkách (což jsem pravidelně dělal). Také jsem si našel skvělou fyzioterapii, která mi pomáhá nejen od bolavých zad, ale i od bolavé ruky.

Riziko k životu patří. Pro mě bylo zásadní pochopit, že často je to právě jedna otázka, která vám pomůže změnit život k lepšimu.

Poprvé se objednat na fyzioterapii.

Objednat se na masáž.

Domluvit si nutriční terapii.

Zavolat do servisu na tuning vašeho kola ať je o fous bezpečnější.

Koupit si pořádné přední a zadní světlo na kolo.

“Co můžu udělat proto, aby byl můj život o kus lepší,” je otázka, kterou bychom si měli klást každé ráno.

A dostanete tak dobré nápady i bez toho, abyste se museli vyflákat na kole jako já.

Vaše nářadí za vás mluví tak nahlas, že vůbec neslyším, co říkáte

/

Když k nám poprvé dorazil hodinový manžel, který má na Google Maps 56 pětihvězd, nestačil jsem se divit. Otevřel kufr auta a v něm měl perfektně seřazené profi sady nářadí. Vše označené, nabité, připravené.

Časem jsem si všiml takového vzoru. Přijdete do kavárny 220Grad v Salzburgu a vidíte tam stát tenhle kávovar:

La Marzocco leva

220Grad salzburg

220grad salzburg

220grad salzburg

Pokud se nepletu, je to La Marzocco Leva. Bavíme se tady o kávovaru za 600 tisíc Kč.

Ten kávovar je krásný, dělá skvělé kafe, vypadá skvěle, ale není úplně praktický. Je fakt náročné s ním udělat espresso, protože kde v běžném řetězci stačí zmáčknout čudlík, tady musíte tažením těch pák postupně dolů dělat kafe “ručně”. Tlačítko na to stačit nebude.

V Praze vím jen o dvou podnicích, kde ho najdete. Je to Lázeňská 4, malá pobočka pražírny Grounds a potom pražírna Coffee Source ve Štěrboholech.

V obou pobočkách dostanete exceletní kafe.

V typicky špatné kavárně najdete nepořádek, neznalost, špatné kafe a špatné vybavení. Stejně tak když k vám přijede řemeslník a má auto jako prase, v nářadí bordel a pořád něco hledá, je to jasné.

Investujte do vašeho “nářadí” maximum co můžete. Kupte si ten nejlepší notebook, sluchátka, monitor, vysavač, pilu…. prostě to, co vám vydělává peníze, musí být skvělé a ve skvělém stavu.

Buďte profík. Nářadí z Lidlu stačí mně, ale pokud se tím živíte, kupte si, prosím, něco fakt skvělého.

"K ní musíš fakt jít! Je to fakt skvěle průměrná doktorka,"

/

…neřekl nikdo.

Doporučíte fakt skvěle průměrnou restauraci? Těžko.

Doporučíte někomu doktorku, která je naprosto průměrná, když vás něco fakt trápí? Ne.

Doporučíte někomu restauraci s průměrným poledním menu, když na typické polední menu budete pracovat déle než hodinu, abyste ho zaplatili? Těžko.

“Average is for losers,” píše Seth Godin v The Dip.

Ve světě Tripadvisoru, recenzí na Google Maps a Booking.com budete průměrné těžko doporučovat.

Ultra-levné? Jasně. Drahé a fakt skvělé? Jasně. Průměrné a ani levné, ani drahé? Nikdy.

Budete levnější než Kaufland? Asi těžko. Možná je čas, abyste byla nejlepší doktorka v kraji. A ještě k tomu drahá.

(Nejlepší v Čechách?)

"Vaše číslo máme uložené, pane Šafránku"

/

Když jsem včera odjednával sushi po telefonu, zaskočilo mě, že mě pozdravil spolumajitel jménem.

Je to snad poprvé, co si mě někdo z rozvozu uložil. Jasně, máme u nich už pár objednávek za tu dobu, ale ve spoustě kaváren jsem byl třeba 30x a mojí typickou objednávku si stejně napamatují.

Zájem o člověka, ten upřímný, se dá těžko předstírat. A jestli mě něco fakt potěšilo, tak je to právě ta drobnost s číslem.

Říkáte si, že tohle jde jen v malé firmě. V sushi zvedá telefon pár lidí, je to snadné si zapamatovat někoho známého.

Podle mě to není pravda, za mě je to o lidech. Chodím do jednoho řetězce kaváren, který je po celém světě. Je ale jedna pobočka, která se vyniká. Lidé mě tam zdraví tak nějak příjemněji, prohodí se mnou pár slov, zeptají se na rodinu. A přitom je to stejná pobočka jako všechny ostatní. Alespoň na oko.

Mějte upřímný zájem o lidi. Vrátí se vám to stonásobně. A kdyby ne? Stejně to stojí za to.

Jeden krok správným směrem každý den

/

Když chceme něco změnit, radikální řez je lákavý.

Koupit si permici do fitka a chodit tam třikrát týdně. Přestat pít kafe, začít vstávat v pět ráno a dávat si potom hned studenou sprchu.

Než se vrhnete do velkých změn, zkuste něco jiného. Zkuste každý den udělat jeden malý správným směrem.

Dát si zdravou snídani.

Místo šesti kafí vypít jen pět.

Ujít kilometr pěšky.

V práci jít po schodech místo výtahu.

Dát si 200 Kč stranou.

Udělat pět kliků.

Takové změny nám přijdou snadné a to je dobře, protože je velká šance, že je uděláme. A když každý den uděláte jeden správný malý krok, za měsíc, půl roku, rok, to nakonec bude obrovská změna.

(na toto téma doporučuji knížku Tiny Habits od B.J. Fogg, příp. jeho skvělou přednášku)

Zkuste těchto 5 věcí místo toho, abyste měnili svět

/

Nebojíte se velkých cílů? Moc vám fandím.

Mám ale pocit, že šance, že svět opravdu změníme a ohneme realitu okolo nás o jeden stupeň, je opravdu hodně malá. Proto nabízím raději pět tipů pro všechny ty, kteří si raději vyhrnou rukávy a začnou něčím hodně malým…

  1. Posbírejte pár odpadků při vaší další procházce. Vždycky si přijdu jako pitomec, když tohle dělám. A večer mám přesto dobrý pocit, že druhý den tam už nenajdu nic. A to mi radost udělá.

  2. Pozvěte na kafe někoho úplně cizího. Pozval jsem na kafe paní ve frontě za mnou v Amsterdamu, pozval jsem na kafe obsluhu na benzínce a přinesl jsem jednou kafe a zákusek pánovi, co šéfoval hlídanému parkovišti. Všichni byli v mírném šoku a věřím, že si to doteď pamatují. Stojí to pár korun, nebrání vám v tom vůbec nic.

  3. Při placení zaplaťte zároveň za cizí stůl. Tohle jsem udělal jednou, dost jsem se styděl, než jsem se rozhoupal, ale doteď na tom v milém vzpomínám. Škoda, že jsem neviděl výraz toho, kdo se dozvěděl, že není co platit.

  4. Dejte dárek obsluze ve vaší oblíbené kavárně. Balíček čokolád si vysloužila obsluha v mé oblíbené kavárně. Je to mega korporát a přesto se tam dobře známe.

  5. Dejte se do řeči s někým úplně cizím. Takhle jsem se na jedné konferenci v Londýně seznámil s velice úspěšným českým podnikatelem a na konferenci v Bukurešti s místními manažery. Nezapomenutelné příběhy a setkání, které nestojí ani korunu. Je to zároveň dobrý trénink vašich komunikačních dovedností. A musíte se trochu osmělit, to je jasné.

Je jasné, že měnit svět by bylo asi daleko honosnější, než tipy výše. Ale tyhle typy můžete dělat každý den a každý den tak udělat někomu radost, s někým se seznámit a ten svět přeci jen o malinko k lepšímu posunout.

Stojí to za to? Zkuste to… dnes.